Dolomit, CaMg(CO3)2 a ankerit, CaFe(CO3)2
Dolomit a ankerit patří vedle kalcitu mezi nejběžnější a nejrozšířenější přírodní uhličitany (karbonáty), přičemž dolomit je natolik rozšířený minerál, že buduje dokonce celá pohoří, v Evropě například známé Dolomity v severní Itálii, po nichž je pojmenován. Dolomit je totiž hlavním minerálem tvořícím stejnojmennou horninu – tedy také dolomit. Podle odhadů tvoří dolomit asi 1 % objemu celé zemské kůry. Hornina dolomit vzniká tzv. dolomitizací vápenců, a to buď tak, že vápencová usazenina reaguje ještě v moři s hořčíkem rozpuštěným v mořské vodě, takže z kalcitu CaCO3 vzniká dolomit CaMg(CO3)2, anebo se z vápence stal dolomit až na souši, kde horninu pronikaly roztoky, které přeměnily jednotlivá zrna kalcitu na dolomit. Principielně jde přitom o jedno a to samé. Někdy ovšem může dolomit krystalizovat už rovnou přímo z mořské vody. Takové dolomity jsou spolu s halitem a sádrovcem součástí souvrství tzv. evaporitových mořských usazenin.
Dolomit, a to jak minerál, tak hornina, je bílý (pokud je čistý), šedobílý, narůžovělý až načervenalý, hnědavý až černý od nejrůznějších příměsí. Je také velmi častou součástí hydrotermálních žil. V žilách rudních ložisek byly a jsou při dolování často nacházeny dutiny s pěknými i několik centimetrů velkými krystaly dolomitu. U nás tomu tak v hojné míře bývalo například v Jáchymově. Nejčastějším a tedy nejtypičtějším krystalovým tvarem dolomitu je tzv. klenec (romboedr), který si můžeme představit jako zmáčknutou (úhlově posunutou krychli nebo kvádr (úhly nejsou pravé, tzn. nemají 90 °). Tyto krystaly mívají v přírodě sklon růst tak trochu nepravidelně, takže nakonec připomínají koňské sedlo. Sedlovité krystaly dolomitu jsou pro tento minerál charakteristické a lze jej podle toto mnohdy poznat. Dalším dobrým rozlišovacím znakem krystalů dolomitu (tedy i okem viditelných zrn v hornině) je jejich dokonalá štěpnost.
V Česku lze pěkný čistý bílý až nažloutlý dolomit dobře sbírat například v Praze, a to ve Velké Chuchli v Přídolí, v zatáčce silnice do Slivence, nedaleko od staré vápenky. Dolomit byl v těchto místech těžen několikapatrovým hlubinným dolem. Dutiny v dolomitové hornině jsou vystlány drobnými klencovými krystaly.
Kromě dolomitových hornin a hydrotermálních žil se dolomit vzácně vyskytuje i v pegmatitech, na žilách alpské parageneze a v dalších typech výskytů. Například na slavné švýcarské lokalitě Lengenbach v Binntalu se v dutinách cukrovitého dolomitu (zrnitosti a vzhledu kuchyňského cukru) vyskytovaly až 15 cm velké klence (lokalita je přitom slavná spíše jinými minerály). Z dutin magnezitu v Eugui ve španělské Navaře pocházejí dokonalé čiré, tedy velmi čisté krystaly dolomitu i přes 5 cm velké.
Dolomitové horniny se dobývají a používají na výrobu žáruvzdorných hmot (vyzdívky pecí), jako surovina ve sklářském, keramickém a chemickém průmyslu, na výrobu hořečnatých cementů, dolomitických vápen a hydrátů, jako stavební a dekorační kámen, jako průmyslové plnivo (gumy, asfalt), na odsiřování tepelných elektráren a podobně.
Hydrotermální původ jako některé dolomity má i dolomitu velmi blízký ankerit. Železo a hořčík se díky podobným vlastnostem mohou ve strukturách těchto minerálů vzájemně zastupovat, takže v přírodě má ankerit vždy příměs hořčíku a naopak dolomit mívá příměs železa. V mineralogické teorii říkáme, že ankerit a dolomit tvoří plynulou tzv. izomorfní řadu mísivosti.
Ankerit je bílý nebo nažloutlý, na vzduchu oxiduje a tmavne. Je dokonale štěpný podle ploch klence, je většinou neprůhledný, někdy průsvitný. Nejčastěji tvoří zrnité agregáty, poměrně běžné jsou i dobře omezené klencové krystaly. Kromě hydrotermálních žil vzniká i metasomaticky na ložiscích železné rudy – sideritu a v některých usazených horninách. V minulosti byl občas těžen jako chudá železná ruda, dnes má jen minimální praktický význam.
V Česku se ankerit vyskytuje například na rudních žilách v Příbrami, Jáchymově, na Jedové hoře u Komárova, ve Stříbrné Skalici a jinde. Poměrně běžně se vyskytuje na ložiscích uhlí, tzn. v uhelných pánvích. Na Kladně se nacházely pěkné bílé až 1 cm velké klencové krystaly v puklinách a dutinách pelosideritových konkrecí (vysrážené kulovité pecky). Také v uhelných dolech na Ostravsku se občas vyskytovaly pěkné drúzy skelně lesklých bílých klencových krystalů.
Zobrazit: