Grafit, C
Grafit, česky tuha, je stejně jako diamant chemický prvek uhlík. Od diamantu se liší tím, jak jsou v jeho struktuře poskládány jednotlivé atomy uhlíku a tím jsou také dány jeho vlastnosti, tolik odlišné od diamantu (viď též heslo diamant). V grafitu jsou atomy uhlíku uspořádány do vrstviček, které jsou mezi sebou spojeny poměrně slabou vazbou, takže díky tomu je grafit velmi měkký a velmi snadno se otírá o jiné předměty. Tato jeho vlastnost je využívána v obyčejných tužkách, jejichž grafitová psací tuha zanechává čáru na papíře.
Grafit je černošedý až černý, matný až lesklý, na omak mastný, je elektricky vodivý. Tvoří jemně lupenité, zrnité, zemité až celistvé agregáty, méně často je hrubě lupenitý, dobře omezené krystaly jsou vzácné. Ekonomicky významná jsou ložiska grafitu v regionálně metamorfovaných horninách, v nichž patrně vznikl přeměnou uhelných slojí a ložisek ropy. Grafit se používá v metalurgii jako žáruvzdorný materiál, k výrobě tužek, suchých i olejových mazadel, antikorozních nátěrů, v elektrotechnice (galvanické pokovování, součástky dynam, elektrody atd.). Velké množství grafitu se vyrábí uměle z odpadů po zpracování ropy, ze sazí či z antracitu. Hlavními producenty grafitu jsou Čína, Indie a Brazílie.
V České republice byl grafit těžen v okolí Českého Krumlova, v Bližné j. od Černé v Pošumaví, jz. od Českého Krumlova, ve Chvalovicích zsz. od Českých Budějovic, v Kolodějích nad Lužnicí s. od Týna nad Vltavou, ve Velkém Tresném vsv. od Bystřice nad Pernštejnem a v okolí Starého Města zjz. od Jeseníku. Ložiska v jižních Čechách a na Moravě jsou vázána na grafitické ruly, kvarcity, mramory a amfibolity, v nichž tvoří grafit čočkovitá tělesa.
Nejhezčí vzorky grafitu pocházejí z Ragadary v oblasti Galle na Srí Lance, kde grafit tvoří žíly vysoce lesklých lupenitých agregátů uložených v souboru rul a žul. Grafit zde patrně vznikl přeměnou uhelné sloje na kontaktu se žulovým magmatem.
Zobrazit: