Pyrit, FeS2
Pyrit je sulfid železnatý, stejně jako markazit, od něhož se pyrit liší uspořádáním krystalové struktury a tím pádem také vnější podobou krystalů. Pyrit je téměř všudypřítomným minerálem, byť většinou jen v malých množstvích. Vzniká totiž nejrůznějšími pochody v rozmanitých geologických prostředích a bere proto na sebe nejrůznější podoby. Pyrit je vůbec nejrozšířenější sulfid.
Pyrity někdy obsahují nepatrné příměsi arsenu, kobaltu, niklu, mědi, zinku, stříbra, zlata, selenu a dalších prvků, a to buď jako příměs přímo v krystalové struktuře anebo v podobě mikroskopických vtroušenin minerálů obsahujících některé z výše uvedených kovů. Pyrity proto mohou sloužit jako rudy například zlata, stříbra, selenu či kobaltu.
Pyrit je světle mosazně žlutý, kovově lesklý, neštěpný, má nerovný lom. Nejčastěji je zrnitý, kusový, vtroušený, méně často tvoří paprsčité a ledvinité agregáty. Dobře omezené krystaly pyritu mají tvar krychle anebo dvanáctistěnu pětiúhelníkového, vzácnější je tvar osmistěnu. V připovrchových podmínkách se působením povrchové vody snadno rozkládá, přitom se uvolňuje kyselina sírová, která atakuje okolní horninové prostředí, s nímž reaguje za vzniku nejrůznějších síranů (nejčastěji sádrovce) a limonitu. Pokud je pyrit již navětralý, je proces větrání v podstatě nezastavitelný, takže mnohé sbírkové ukázky pyritu se snadno rozpadají.
Pyrit vzniká za spolupůsobení bakterií v usazených horninách s obsahem organické hmoty, tj. například v blízkosti uhelných slojí nebo přímo v uhlí, v bituminózních vápencích nebo v některých prachových břidlicích, obvykle slabě metamorfovaných. Je to poměrně častý fosilizační minerál některých zkamenělin. V malém množství v podobě drobných zrn je běžný ve vyvřelých horninách, častý je na hydrotermálních žilách, odkud většinou pocházejí jeho sběratelsky atraktivní ukázky, a na dalších typech ložisek.
Až 20 cm velké dokonalé dvanáctistěny pyritu pocházejí ze starobylého ložiska hematitu v okolí města Rio Marina na ostrově Elba v Itálii. Až 20 cm velké krystaly zarostlé v mastku se vyskytovaly v Hnúšti na Slovensku. Obrovská ložiska pyritu v břidlicích jsou v provincii Huelva v jz. Španělsku, nejznámějším ložiskem je Rio Tinto. Pyrity z této oblasti byly těženy již v době římské jako ruda zlata. U nás jsou podobná ložiska tzv. kyzových břidlic na Plzeňsku (Hromnice a Kamenec u Radnic, Skřivaň, Hracholusky aj.), kde byly břidlice s pyritem těženy v 19. století a sloužily jako surovina na výrobu kyseliny sírové a kamence. Kyzové břidlice s pyritem byly těženy také v 50. a 60. letech 20. století velkolomem ve Chvaleticích v Železných horách.
Ukázky zrnitého pyritu lze nalézt spolu se sfaleritem například na starých haldách na Kaňku s. od Kutné Hory. Dokonalé až 4 cm velké krystaly tvaru dvanáctistěnu i osmistěnu lze nalézt roztloukáním pelosideritových konkrecí (v nichž jsou krystaly pyritu zarostlé) na haldě starého uhelného dolu v Otvovicích jz. od Kralup n. Vltavou. Pěkné drúzy krystalů pyritu dnes přicházejí na trh s minerály především z několika hydrotermálních ložisek v Peru. Dokonalé až 4cm krychle zarostlé v jílovci přicházejí ze španělského Navajúnu.
Zobrazit: