13. Makroskopické určování minerálů
Pouhým okem lze minerály poznávat jen velmi omezeně. Většina běžných minerálů se vyznačuje typickými znaky, podle nichž je možné je alespoň zařadit do některé skupiny (pyroxeny, amfiboly, živce). Při určování minerálů je třeba si všímat celého komplexu znaků, tedy nejenom barvy. K těmto znakům patří štěpnost, odlučnost, dělitelnost, lom, průchodnost světla a lesk, tvar krystalů (u zarostlých krystalů jejich průřez), zonálnost krystalů, povrch krystalových ploch, způsob agregace krystalů a vzhled agregátů, hustota (hmotnost vzorku), zákonité srůstání, náběhové barvy aj. Jen omezeně lze v terénu určovat tvrdost minerálů. Pouze ty nejměkčí se otírají o prsty anebo do nich lze rýpat nehtem.
Důležitým pomocníkem při hrubém určování minerálů je charakteristické geologické prostředí, v němž se minerál vyskytuje. Většina minerálů se svým výskytem váže na omezený počet charakteristických společenství minerálů, některé minerály se vyskytují pouze v jediném společenství. Například lepidolit ze skupiny slíd je typický pro pegmatity s vysokým obsahem lithia, zinnwaldit ze stejné skupiny je téměř bez výjimky vázán na greiseny. Almandin ze skupiny granátu je typický pro regionálně metamorfované horniny a pro pegmatity, grosulár je vázán na kontaktně metamorfované horniny bohaté Ca a Al (erlany), andradit na metamorfované horniny bohaté Fe a Ca (skarny) apod. Nejběžnější minerály se vyskytují ve velmi různých geologických prostředích (pyrit, křemen, živce aj.).
Při určování minerálů v přírodě je dobré si uvědomit prostý fakt, že pravděpodobnost nálezu běžného minerálu je nesrovnatelně vyšší než pravděpodobnost nálezu vzácného minerálního druhu.
Související
Abecedně řazený přehled minerálů
Předchozí: « Podzemní jezero, tekuté písky a artézská studna
Obsah