Vanadinit, Pb5(VO4)Cl
Vanadinit je vanadičnan olova s chlorem. Vanad může být ve strukturách vanadinitu částečně zastoupen fosforem nebo arsenem, čímž tvoří vanadinity přechody k blízce příbuzným minerálům pyromorfitu, respektive mimetesitu. Vanadinit bývá červený, hnědý, oranžový, žlutý, průsvitný až neprůhledný, diamantově až medově lesklý, neštěpný, křehký. Tvoří tlustě tabulkovité až sloupcovité krystaly a ledvinité a vláknité agregáty.
Vzniká jako produkt oxidace galenitu, zejména v oblastech se suchým a teplým podnebím, často bývá doprovázen cerusitem a wulfenitem. Zdrojem vanadu jsou horninotvorné minerály hostitelských hornin olověných ložisek, z nichž je tento prvek vyluhován hydrotermálními roztoky.
Vanadinit není nijak zvlášť hojným minerálem. Mezi sběrateli je ovšem podobně jako wulfenit velmi oblíben, protože na mnohých nalezištích se vyskytuje v podobě velmi atraktivních ukázek. Výjimečně vanadinit sloužil i jako ruda vanadu, který je využíván hlavně při legování ocelí (hlavní rudou vanadu je přitom překvapivě magnetit). Průmyslově byl těžen v dole Santa Maria ve španělské Estremaduře.
V Evropě byl v 19. století znám zejména z olověných dolů v masívu hory Obir u Eisenkappelu v Korutanech v Rakousku, kde tvoří nehojné hnědočervené krystaly velikosti do 0,5 cm. Pěkné ukázky pocházejí z mnoha dolů v Arizoně a v Novém Mexiku v USA. Na sběratelském trhu se dnes nejčastěji objevují pěkné ukázky vanadinitu z Maroka, zejména z olověných dolů v Mibladenu u Mideltu, odkud pocházejí bohaté drúzy tlustě tabulkovitých šestibokých až 3 cm velkých červených krystalů. Zvláště atraktivní jsou drúzy silně lesklých červených krystalů narůstajících na drúzy bílých tence tabulkovitých krystalů barytu.
Zobrazit: