Anatas, TiO2
Anatas je oxid titaničitý stejně jako další dva minerály, a to rutil a brookit. Všechny tři minerály – rutil, anatas a brookit – jsou chemicky naprosto totožné. Liší se tím, jak jsou atomy titanu a kyslíku v jejich krystalové struktuře uspořádány. Říkáme, že souměrnost krystalů anatasu a rutilu je tetragonální (jejich struktura se ovšem liší), souměrnost krystalů brookitu je rombická. Těmito rozdíly jsou dány i rozdílné vlastnosti všech tří minerálů, zejména jejich vzhled.
Anatas je černý, šedý, šedomodrý, modrý, zelený, hnědý až hnědočervený, silně polokovově až diamantově lesklý, v jednom směru dokonale štěpný, ve druhém dobře štěpný. Je průsvitný až neprůhledný. Tvoří charakteristické dokonalé dipyramidální krystaly narostlé na stěnách puklin a trhlin metamorfitů s minerály alpské parageneze. Takové ukázky bývají poměrně atraktivní a jsou velmi oblíbené a ceněné sběrateli minerálů, a to i přesto, že krystaly anatasu nedosahují příliš velkých rozměrů. Obvykle jsou jen několikamilimetrové, vzácně dosahují velikosti několika prvních centimetrů. Kromě alpské parageneze bývá poměrně vzácně a v malém množství přímou součástí i některých pegmatitů, žul a amfibolitů. Anatas je poměrně odolný, takže po zvětrání hornin, v nichž je obsažen, se hromadí v říčních náplavech.
V České republice se snad nejhezčí ukázky tmavě modrých dipyramidálních krystalů anatasu vyskytly ve výkopech na Pradědu. Krystaly z tohoto naleziště jsou narostlé na puklinách rul a dosahují velikosti až 5 mm. Černé a černošedé dipyramidální krystaly anatasu velikosti do 3 mm lze nalézt při roztloukání rulových bloků v pravé okrajové části lomu před Vrbovým mlýnem v údolí Vrchlice, jižně od Kutné Hory. Příležitostně se krystaly anatasu vyskytly a vyskytují i na mnoha dalších lokalitách v ČR.
Z velmi četných zahraničních výskytů lze uvést například až 4 cm velké hnědé krystaly z lokality Alpa Lercheltini v Binnatalu ve Švýcarsku a z mnoha dalších lokalit v Alpách. Poprvé byl odborně popsán ze St. Christophe-en-Oisans u Bourg d´Oisans v kraji Isère ve Francii. Známé jsou také ukázky anatasu z oblasti Hardangervidda v Hordalandu a z oblasti Valdres v Opplandu v Norsku; obvykle do 1 cm velké (výjimečně až 4,5cm) sytě modré. Narostlé i volné krystaly z norských lokalit se objevují na trhu s minerály, stejně jako podobné krystaly z lokality Lapcha u města Kožim v Připolárním Uralu.
Anatas může vznikat také chemickými pochody probíhajícími při zpevňování usazených hornin. Takové krystaly anatasu jsou ovšem pranepatrné, pouhým okem nejsou vidět a nejsou vidět dokonce ani při silném zvětšení lupou. U nás jsou výskyty tohoto typu v jílech Severočeské hnědouhelné pánve a v jílech Sokolovské hnědouhelné pánve, v nichž obsah TiO2 dosahuje dokonce až 8 %, přičemž anatas představuje většinu tohoto obsahu titanu.
Další informace v literatuře
- Fišera M. (2004): Anatas ve sbírce mineralogicko-petrologického oddělení Přírodovědeckého muzea Národního muzea. – Bulletin mineralogicko-petrologického oddělení Národního muzea v Praze 12, 56–63.
- Fišera M. (2000): Alpská parageneze – klasifikace, typy a naleziště v České republice. – Bulletin mineralogicko-petrologického oddělení Národního muzea v Praze 8, 23–40.
Zobrazit: