Beryl, Be3Al2Si6O18
Beryl je křemičitan (silikát) hliníku a berylia. Nejčastěji je světle žlutozelený a neprůhledný. Může být i bílý, bezbarvý a různě zbarvený, průsvitný až průhledný. Vyskytuje se hlavně v beryliem bohatých pegmatitech, méně často v albititech, greisenech, granitech, aplitech, skarnech a svorech. Beryl je jedinou rudou berylia, které se používá do speciálních slitin s mědí, manganem, hliníkem, titanem, niklem a při legování ocelí. Tyto slitiny jsou využívány v konstrukcích jaderných reaktorů, rentgenových lamp, žáruvzdorných nástrojích a kelímcích, zapalovacích svíčkách a fluorescenčních lampách.
Krystaly berylu jsou sloupcovité, šestiboké, mohou mít skelně lesklé krystalové plochy, bývají i matné. Běžně tvoří také stébelnaté agregáty. Je velmi tvrdý. Po vyvětrání z matečných hornin se hromadí v říčních náplavech, z nichž bývají obvykle těženy drahokamové variety berylu. Ty jsou průhledné a průsvitné, pokud možno bez kazů, tj. bez prasklin a vrostlic, a používají se ve šperkařství. Podle zabarvení se rozlišují různé variety berylu. Bezbarvému berylu se říká goshenit, trávově zelenému smaragd, světle modrozelenému akvamarín, žlutozelenému heliodor, růžovému morganit nebo voroběvit. Názvy barevných variet bývají běžně používány i pro nedrahokamové, tedy neprůhledné zbarvené beryly, a to zejména v případě sytě zeleného, leč neprůhledného smaragdu.
V Čechách se vyskytovaly až 50 cm velké, světle žlutozelené, matné, neprůhledné, krátce sloupcovité šestiboké krystaly berylu v pegmatitech v Meclově a v Otově u Poběžovic. Čiré žlutozelené heliodory a zelenavé akvamaríny drahokamové kvality se vzácně vyskytovaly v pegmatitech u Písku. Ve světě je výskytů berylu nepřeberné množství. Za všechny jmenujme například čiré sloupcovité krystaly z pegmatitů v Gilgitu v Pákistánu nebo čiré tabulkovité krystaly z Chenzhou v provincii Hunan v Číně, kde se vyskytují ve společnosti scheelitu a kasiteritu. Beryly z obou jmenovaných oblastí se dnes často objevují na trhu s minerály.
Kvalitní drahokamové smaragdy pocházejí z kalcitových žil pronikajících vápencem v oblastech Muzo a Chinor v Kolumbii. Méně kvalitní až 12 cm velké smaragdy pocházejí ze svoru v oblasti řeky Tokovaja na Uralu v Rusku a mnohem menší až 3cm z Habachtalu v rakouském Salcbursku. Množství vzorků smaragdu přichází z lokalit Carnaíba a Campo Formoso ve státě Bahía v Brazílii.
Zobrazit: