Smithsonit, ZnCO3
Smithsonit je uhličitan zinečnatý. Nejčastěji je bezbarvý, bílý, šedý nebo hnědý, bývá i zelený, světle modrý, růžový a žlutý, průsvitný až neprůhledný. Obvykle tvoří masivní zrnité, vláknité, kulovité, ledvinité a hroznovité agregáty, popřípadě kůry a krápníky, bývá i zemitý. Jen vzácně tvoří krystaly omezené drsnými a zakřivenými plochami. Vzniká jako produkt přeměny sfaleritu na ložiscích zinku a olova nejrůznějšího typu. Na některých ložiscích dříve sloužil jako ruda zinku.
Masivní akumulace smithsonitu se vyskytovaly na ložiscích olova a zinku v Horním Slezsku (Polsko), v Bleibergu (Rakousko), Lavrionu (Řecko) a jinde. Mocné šedé a světle zelené až modrozelené kůry a krápníky s páskovanou strukturou pocházejí z Monte Poni na Sardinii. Až 4 cm velké bezbarvé, čiré a světle žluté i jinak zbarvené, dobře omezené krystaly pocházejí z Broken Hillu (New South Wales, Austrálie) a z Tsumebu (Namibie). Pěkné ukázky, tzn. průsvitné žluté, modrozelené aj. kulovité agregáty a ledvinité kůry se vyskytují také na různých nalezištích v Arkansasu, Novém Mexiku (USA) a v Mexiku.
Hroznovité polokulovité kůry a povlaky s vláknitě paprsčitou stavbou, bílé, nažloutlé, narůžovělé, hnědavé či světle modré, lze nalézt na dvou haldách zbylých po těžbě olova a zinku východně od obce Ardovo, jv. od Plešivce na Slovensku.
Zobrazit: