Titanit, CaTi(SiO4)O
Titanit je křemičitan (silikát) především vápníku a titanu, obvykle obsahuje také něco prvků vzácných zemin, hliníku, železa a dalších. Je hnědý, žlutý, zelený, šedý i černý, silně skelně až mastně lesklý, nedokonale štěpný. Tvoří tabulkovité, čočkovité a klínovité krystaly, charakteristické jsou také obdélníkové krystaly připomínající poštovní obálku.
V malých množstvích v podobě drobných krystalů je titanit velmi běžnou součástí mnoha vyvřelých hornin jako jsou diority, tonality, syenity, gabra aj. Méně běžný je v bazaltech a andezitech. Odhaduje se, že titanit tvoří asi 0,3 % hmotnosti všech vyvřelin. Vyskytuje se také v některých pegmatitech a na žilách alpského typu. Vzniká i v některých metamorfovaných horninách jako jsou skarny, amfibolity a kontaktní mramory (vápence přeměněné teplem při kontaktu se žulovým magmatem). Titanit je poměrně odolný, takže se hromadí v říčních náplavech.
Sběratelský atraktivní ukázky titanitu pocházejí zejména z alpských žil z mnoha lokalit ve Švýcarsku a v Rakousku. Až 5 cm velké krystaly titanitu pocházejí z Arendalu v Norsku. Až 20 cm velké krystaly byly nalezeny v Rossii ve státě New York v USA.
V ČR lze zelené či hnědé krystaly titanitu obvyklé velikosti do 0,5 cm ale i větší sbírat například na puklinách amfibolitu v lomu v Mirošově jz. od Bystřice nad Pernštejnem, v pegmatitech pronikajících skarnem v lomu ve Vlastějovicích v. od Zruče nad Sázavou a v převážně živcových žilkách a žilách pronikajících amfibolitem v lomu v Markovicích vjv. od Čáslavi. Až 0,5 cm velké žluté krystaly titanitu jsou hojné v žíle fonolitu na vrchu Holý kluk u Proboštova vjv. od Ústí nad Labem.
Zobrazit: