Turmalíny
Turmalíny jsou složité borosilikáty hliníku a mnoha dalších prvků, hlavně sodíku, železa, hořčíku či lithia. V přírodě se tyto prvky v krystalových strukturách turmalínů nejrůznějšími způsoby vzájemně zastupují. Dnes podle chemického složení rozlišujeme 14 druhů turmalínů (skoryl, dravit, elbait, uvit, liddicoatit, buergerit, feruvit, chromdravit, foitit, magnesiofoitit, olenit, povondrait, rossmanit, vanadiumdravit). Ty se mezi sebou všelijak mísí, takže správné přiřazení vzorku turmalínu ke konkrétnímu druhu je většinou možné až po důkladné chemické analýze, a to podle převládající složky. Chemické složení turmalínu se často měnilo během jeho růstu. Turmalíny běžně mívají jiné chemické složení uprostřed krystalu a jiné na jeho okrajích, popřípadě se liší chemické složení na koncích sloupcovitého krystalu a v prostřední části sloupce. Nejrozšířenějšími turmalíny jsou skoryl, dravit a elbait. Dokonale se mezi sebou mísí skoryl s dravitem (tzv. řada skoryl-dravitová) a skoryl s elbaitem (řada skoryl-elbaitová).
Turmalíny tvoří jehlicovité a sloupcovité podélně rýhované krystaly, v příčném řezu trojúhelníkovité či šestiboké, popřípadě tvoří stébelnaté, jehlicovité či dokonce plstnaté agregáty. Turmalíny jsou skelně lesklé až matné, na nerovném až lasturnatém lomu jsou skelně až mastně lesklé. Bývají průhledné, průsvitné až neprůhledné. Nejčastěji jsou černé, hnědé, dále tmavozelené, tmavomodré, popřípadě růžové, červené, světle zelené, světle modré aj.
Turmalíny jsou v malých objemech zcela běžné ve světlých vyvřelinách, v pegmatitech a v některých ortorulách a svorech. Jsou nejrozšířenějšími minerály bóru v zemské kůře. V pegmatitech často tvoří velké, sběratelsky atraktivní sloupcovité krystaly. Jsou mechanicky i chemicky odolné, takže se hromadí v náplavech a v klastických usazených horninách.
Skoryl, NaFe3Al6(BO3)3Si6O18(OH, F)4
Skoryl, železem bohatý turmalín, je v přírodě jednoznačně nejrozšířenějším turmalínem. Je černý, méně často hnědočerný, modročerný až modrý, průsvitný až neprůhledný. Obvykle tvoří přechody s dravitem. V malých množstvích je běžný zejména v žulách a aplitech. Tvoří i tzv. turmalínovce, šedivé jemnozrnné horniny tvořené křemenem a skorylem. Na hoře Smrk v Jizerských horách se vyskytují turmalínovce s více než 50 % skorylu. V malých množstvích je skoryl běžný také v rulách a svorech.
Velké krystaly tvoří v pegmatitech. Z Norska a Finska jsou známy sloupcovité krystaly skorylu až pět metrů dlouhé. V České republice byly nalezeny až několik desítek centimetrů dlouhé sloupce skorylu v pegmatitech u Písku. Pěkné velké sloupce skorylu se vyskytovaly v pegmatitu v Dolních Borech, s. od Velkého Meziříčí. Dokonalé krystaly čočkovitého tvaru se nacházely na polích v blízkých Horních Borech, největší takový krystal měří v průměru přes 20 cm a je uložen ve sbírce Národního muzea. Podstatně skromnější ukázky skorylu lze v lomu v Horních Borech běžně nalézt i dnes.
Dravit, NaMg3Al6(BO3)3Si6O18(OH)4
Dravit, hořčíkem bohatý turmalín, tvoří přechody se skorylem a s dalším turmalínem uvitem CaMg3Al6(BO3)3Si6O18(OH)4. Obvykle je hnědý až hnědočerný. Vzniká hlavně v přeměněných dolomitech, v některých tmavých vyvřelinách, některých pegmatitech a občas také ve svorech.
Pěkné dokonalé až 5 cm velké sloupcovité krystaly se kdysi vyskytovaly ve světlém svoru u obce Dobrova jižně od Dravogradu ve Slovinsku, dokonalé až 15 cm velké krystaly zarostlé ve svoru pocházejí z lokality Yinnietharra v Západní Austrálii, nově přicházejí na sběratelský trh s minerály volné i ve světlém svoru zarostlé až 5 cm velké dokonalé krystaly dravitu z lokality Gujarkot v Nepálu.
Elbait, Na(Li, Al)3Al6(BO3)3Si6O18(OH, F)4
Elbait je lithiem bohatý turmalín charakteristický pro lithiem bohaté pegmatity. Tvoří přechody se skorylem. Mívá nejrůznější barvy, přičemž jeho barevné variety jsou označovány samostatnými názvy. Růžový až červený turmalín je označován jako rubelit, zelený verdelit, modrý indigolit, bezbarvý achroit. V případě takto barevných turmalínů se ovšem nemusí vždy jednat o elbait. Barevné bývají i další druhy turmalínů, zejména liddicoatit Ca(Li2Al)Al6(BO3)3Si6O18(OH)3F, který bývá růžový, zelený, zelenohnědý až žlutohnědý, také některé uvity (vzorec u hesla dravit) mohou být zelené nebo červené, barevné jsou i další druhy turmalínů.
Sloupcovité krystaly elbaitů jsou obvykle několik centimetrů velké, v extrémních případech dosahují sloupce barevných turmalínů délky až 40 cm. Barevné turmalíny bývají průsvitné až průhledné; atraktivní vzorky jsou sběrateli velmi oblíbené a na sběratelském trhu dosahují značných cen.
Výskyt turmalínů
Pěkné krystaly barevných turmalínů se vyskytují v pegmatitech na mnoha světových nalezištích, zejména v brazilském státě Minas Gerais, na Madagaskaru, na Urale, v Mosambiku, Kalifornii (USA), Namibii, Afghánistánu a jinde. Pěkné drúzy různobarevných elbaitů pocházejí ze starých nalezišť na ostrově Elba. Z Elby, Madagaskaru ale i dalších oblastí pocházejí různobarevné vzorky turmalínů. Barva sloupečku turmalínu se mění buď v zónách od jednoho konce k druhému anebo se barevně liší vnitřní a vnější zóny sloupcovitého krystalu turmalínu.
V České republice se několik centimetrů dlouhé a až 1 cm silné sloupečky rubelitu, indigolitu a verdelitu vyskytly v lithných pegmatitech na vrchu Hradisko u Rožné jjz. od Bystřice nad Pernštejnem, v Dobré Vodě sv. od Velkého Meziříčí, v Nové Vsi v. od Českých Budějovic a v Sušici. Až 12 cm velké krystaly rubelitu se vyskytly v Řečici j. od Nového Města na Moravě, jen o málo menší byly nalezeny také ve Strážku jjz. od Bystřice nad Pernštejnem.
Další informace v literatuře
- Bohatý M. (1995): Turmalín – elektrický drahokam barvy duhy. – Minerál (Brno) 3, 3, 153–158.
- Povondra P. (1998): Minerály turmalínové skupiny. – Bulletin mineralogicko-petrologického oddělení Národního muzea v Praze 6, 120–124.
- Novák M. (1995): Turmalíny. – Minerál (Brno) 3, 3, 149–152.
Zobrazit: