Tyrkys, CuAl6(PO4)4(OH)8 · 4H2O
Tyrkys je hydratovaný fosfát hliníku a mědi. Je světle modrý, modrozelený až světle zelený, neprůhledný, voskově lesklý s lasturnatým lomem. Tvoří celistvé žilky, povlaky, ledvinité agregáty, konkrece a jen velmi vzácně drobné sloupcovité krystaly. Tyrkys vzniká v oblastech se suchým a teplým klimatem infiltrací povrchových vod do hornin (vulkanitů, sedimentů, pegmatitů) se zvýšeným obsahem apatitu a za přítomnosti minerálů mědi.
Tyrkys je od starověku využíván jako ozdobný kámen. V přírodě je přitom poměrně málo rozšířený, proto byl vždy napodobován jinými materiály, v minulých staletích hlavně obarvenou slonovinou, později i dalšími hmotami. Nejslavnější prastará naleziště tyrkysu se nacházejí na území Iránu, hlavně na hoře Ali Mirsai u vesnice Maden u Najšaburu v provincii Chorazan. Po tisíciletí se tam dobývá v dnes už hlubokém povrchovém dolu ze žilek v limonitu pronikajícím trachytem a břidlicemi. Další staré naleziště se nachází ve Wadi Maghara na poloostrově Sinaj (Egypt).
Značného věhlasu a obliby dosáhl tyrkys hlavně v období rozkvětu turecké Osmanské říše. Turci jej dováželi z Persie (Irán) a od Turků se dostával do Evropy. Odtud i název tyrkys, jehož česká podoba je odvozena od francouzského turquoise. Kromě Peršanů a Egypťanů těžily tyrkys pro své šperky také severoameričtí Indiáni v dnešním Novém Mexiku a jinde, a to ze zvětralých připovrchových partií ložisek mědi. Z Battle Mountu v Nevadě jsou známy konkrece tyrkysu až 80 kg těžké.
Pojem tyrkys má podobně jako rubín, safír, diamant, smaragd aj. mezi lidmi velmi dobrý zvuk a bývá proto často zneužíván. Bývají jím označovány mnohé hmoty tyrkysu pouze více či méně podobné, aby se lépe prodávaly. Často jsou takto využívány namodro obarvené hlízy howlitu a magnesitu nabízené pod názvem tyrkenit, který má pojem tyrkys připomínat a navozovat dojem vzácnosti. Hlízy howlitu a magnesitu jsou probarvené jenom v povrchové vrstvě, barvivo neproniká až dovnitř, takže uprostřed jsou bílé.
Zobrazit: