Uraninit, UO2 + UO3
Uraninit je oxid uraničitý UO2. V přírodě jsou ovšem uraninity prakticky vždy směsí oxidu uraničitého UO2 a oxidu uranového UO3, vždy také obsahuje příměs thoria, vzácných zemin, olova a dalších produktů rozpadu uranu, mj. radia a polonia. V Česku býval také nazýván smolinec, smolka, nasturan nebo uranin.
Uraninit je černý až hnědočerný, polokovově až smolně lesklý, neprůhledný, silně radioaktivní, má lasturnatý lom. Tvoří celistvé či zrnité žilky a ledvinité agregáty, vzácně též dobře omezené krystaly tvaru krychle. Často se vyskytuje i v podobě zemitých nesoudržných agregátů (tzv. uranová čerň).
Uraninit je nejvýznamnější rudou uranu, slouží na výrobu paliva do jaderných elektráren a jako zdroj radia, thoria, vzácných zemin, skandia a dalších prvků. Ekonomicky významné akumulace uraninitu jsou vázány zejména na hydrotermální žíly a na klastické sedimenty, jež vznikly před 2 až 3,5 miliardami let. Vyskytuje se i v některých pegmatitech a skarnech, z roztoků se občas vysrážel i v některých relativně mladých klastických sedimentech. Až 10 cm velké krychle uraninitu pocházejí z pegmatitu v Dieresisu ve španělské Andalusii a z pegmatitů na lokalitě Wilberforce v Renfrew Co. v Kanadě.
Velmi významné bylo dříve ložisko uraninitu Shinkolobwe v Konžské demokratické republice (Zair), dnes již vytěžené. Z hydrotermálních žil je dnes těžen především v Kanadě, významná jsou i ložiska ve Francii. U nás byl žilný typ ložisek s uraninitem těžen v Jáchymově a především v příbramském uran-polymetalickém revíru, ale i na mnoha jiných místech. Dodnes je těžen v Dolní Rožínce jv. od Nového Města na Moravě. Těžen byl také z pískovců křídového stáří (mladší druhohory) v okolí Stráže pod Ralskem v severních Čechách. Vzorky uraninitu lze nalézt například na haldách příbramských uranových dolů.
Zobrazit: