Amfiboly
Amfiboly jsou rozsáhlá a svým proměnlivým chemismem a vzhledem rozmanitá skupina minerálů. Vedle křemene, živců, pyroxenů a slíd jde o nejrozšířenější horninotvorné minerály především vyvřelých, ale i přeměněných hornin. Je odhadováno, že tvoří asi 5 % zemské kůry. Jedná se o křemičitany (silikáty) hořčíku, železa, vápníku, sodíku, někdy i hliníku a titanu. Jednotlivé prvky se ve struktuře amfibolu vzájemně zastupují. Mezi nejdůležitější a nejrozšířenější amfiboly patří například:
| Amfibol | Chemický vzorec |
|---|---|
| antofylit | (Mg, Fe2+)2 (Mg, Fe2+)5 Si8O22(OH)2 |
| tremolit | Ca2 Mg5 Si8O22(OH)2 |
| aktinolit | Ca2 (Mg, Fe2+)5 Si8O22(OH)2 |
| hornblend („obecný amfibol“) | Ca2 (Mg, Fe, Al)5 (Si, Al)8O22(OH)2 |
| kaersutit („čedičový amfibol“) | NaCa2 (Mg, Fe2+)4Ti Al2Si6O22(OH)2 |
| glaukofán | Na2 (Mg, Fe2+)3(Al, Fe3+)2 Si8O22(OH)2 |
| riebeckit | Na2 (Fe2+, Mg)3(Fe3+, Al)2 Si8O22(OH)2 |
| arfvedsonit | Na Na2 (Mg, Fe2+)4 Si8O22(OH)2 |
Amfiboly jsou černé, hnědé, zelené, některé jsou i bílé. Tvoří sloupcovité, stébelnaté až jehlicovité agregáty, méně často dobře omezené, krátce až dlouze sloupcovité krystaly s kosočtvercovým nebo šestiúhelníkovým průřezem. Časté jsou také plstnaté formy amfibolů, tzv. amfibolové asbesty (antofylit, aktinolit, tremolit). V malých zrnech jsou amfiboly průsvitné, větší krystaly jsou neprůhledné. Jsou dokonale štěpné ve dvou směrech, přičemž úhel štěpných ploch je blízký 120 °. Úhel štěpných trhlin můžeme dobře pozorovat na příčných průřezech sloupcovitých krystalů. Slouží jako dobrý rozlišovací znak proti velmi podobným pyroxenům, jež mají úhel štěpných trhlin na příčném řezu sloupcovitým krystalem blízký 90 °. Na štěpných plochách jsou amfiboly skelně lesklé.
Antofylit
Antofylit tvoří sloupcovité až jehlicovité krystaly a jejich paprsčité a rovnoběžně vláknité agregáty. Je bezbarvý, bílý, zelený a hnědý. Vyskytuje se v některých amfibolitech a rulách. Často tvoří žilky prostupující zvětralými hadci. Žilky jsou tvořeny rovnoběžně jemně vláknitými agregáty – asbesty, s vlákny uspořádanými kolmo na plochu žilky. V České republice jsou asi nejslavnějším výskytem antofylitu tzv. „heřmanovské koule“ z kontaktu pegmatitu s hadcem v Heřmanově u Křižanova. Kulovité pecky flogopitu z této lokality obklopuje obal složený z vláknitého antofylitu s vlákny kolmými na povrch pecek.
Tremolit
Tremolit je šedý, šedozelený, zelený i bílý. Tvoří dlouze sloupcovité až jehlicovité krystaly a jejich rovnoběžně vláknité či zrnité agregáty, na žilách alpské parageneze se vyskytuje ve formě asbestu – tzv. byssolitu. Je typický pro dolomitické mramory (v ČR např. v okolí Sušice, Českého Krumlova, Písku, Chýnova, Českého Šternberka a jinde), hojný je v některých hadcích a krystalických břidlicích s aktinolitem. Vyskytuje se také v pegmatitech výrazně chudých oxidem křemičitým.
Aktinolit
Aktinolit je zelený, šedozelený, šedý až černý. Tvoří dlouze sloupcovité a jehlicovité krystaly a jejich stébelnaté, paprsčité i zrnité agregáty. Častý je v podobě jemně vláknitých asbestů. Jemně vláknité propletené agregáty tvoří celistvou houževnatou formu aktinolitu – tzv. nefrit. Je hojný v tmavých regionálně přeměněných horninách a v některých kontaktně metamorfovaných horninách. Vyskytuje se v pegmatitech prorážejících hadci a mramory. Celistvá forma nefrit vzniká v hadcích a aktinolitových břidlicích. U nás se pěkné bohaté akumulace zelených, dlouze jehlicovitých až stébelnatých agregátů vyskytují na lokalitě Smrček u Sobotína v Jeseníkách.
Hornblend
Hornblend („obecný amfibol“) je černý, šedý či tmavě zelený. Tvoří krátce a dlouze sloupcovité až jehlicovité krystaly a jejich stébelnaté a zrnité agregáty. Hornblendy jsou v přírodě nejhojnějšími amfiboly, patří k důležitým horninotvorným minerálům vyvřelých (granodiorit, tonalit, syenit, diorit, gabro) i přeměněných (amfibolit) hornin. Hornblend se vyskytuje na okrajích pegmatitů pronikajících skarny; u nás se pěkné několik cm velké krystaly (magnesiohornblendu) zarostlé v pegmatitu vyskytují ve skarnovém lomu ve Vlastějovicích nad Sázavou. Menší hojné vyrostlice (ferrohornblendu) tvoří v granodioritech středočeského plutonu, zejména v tonalitech tzv. sázavského typu v lomech v Horních Požárech, Mrači, Krhanicích, Stříbrné Skalici, Teletíně a jinde.
Kaersutit
Kaersutit („čedičový amfibol“) je hnědý, černohnědý až černý. Tvoří krátce až dlouze sloupcovité krystaly. Je běžným horninotvorným minerálem vyvřelin jako jsou čedič, gabro či syenit. U nás se velmi pěkné, dobře omezené, matně lesklé sloupcovité krystaly kaersutitu až 10 cm dlouhé (obvykle jen do 4 cm) vyskytují v čedičovém tufu na Vlčí hoře u Černošína, sz. od Stříbra. Společně s augitem jsou zde velmi hojné, sbírat je lze ovšem pouze pokud jsou tufy na severovýchodním svahu kopce otevřeny od sběratelů výkopem.
Glaukofán
Glaukofán je šedý, šedomodrý až černý. Tvoří sloupcovité až jehlicovité krystaly a paprsčité vláknité až asbestové agregáty. Vyskytuje se v tzv. modrých břidlicích (glaukofanitech) vzniklých za vysokých tlaků při horotvorných pochodech přeměnou tmavých vyvřelin.
Riebeckit
Riebeckit je šedý, zelený, hnědý a světle až tmavě modrý. Tvoří sloupcovité krystaly a zrnité, stébelnaté, paprsčité a vláknité agregáty hedvábného lesku (asbesty). Vyskytuje se v některých typech granitů, syenitů, ryolitů a trachytů. Vláknitá forma riebeckitu bývá označována jako krokydolit a donedávna byla využívána jako průmyslový asbest. V Griqualandu v Jihoafrické republice se vyskytují žíly prokřemenělého vláknitého riebeckitu – krokydolitu, které se na trhu objevují rozřezané, popřípadě obroušené a vyleštěné jako ozdobný kámen pod dobře známým označením tygří oko.
Arfvedsonit
Arfvedsonit je černý, zelenočerný či modrozelený. Tvoří sloupcovité až tabulkovité krystaly a stébelnaté a paprsčité i hedvábně lesklé vláknité agregáty – asbesty. Vyskytuje se v některých typech syenitů. Bývá přítomen také v určitých typech metasomaticky přeměněných vulkanitů, u nás například na vrchu Košťál u Třebenic v podobě 3 mm silných žilek.
Další informace v literatuře
Skála R. (1998): Nová klasifikace a nomenklatura skupiny amfibolů. – Bulletin mineralogicko-petrologického oddělení Národního muzea v Praze 6, 295–300.
Zobrazit: