Slídy
Slídy jsou důležitými horninotvornými minerály valné části vyvřelých a přeměněných hornin. Podle odhadů tvoří asi 5 % objemu zemské kůry. Jsou to alumosilikáty (hlinitokřemičitany) s vrstevnatou krystalovou strukturou, blízce příbuzné s jílovými minerály, chlority, serpentiny či mastkem. Slídy tvoří dokonale štěpné lupínky, šupinky a tabulky či jemnozrnné, celistvé a lupenité agregáty. Mohou tvořit i sloupečkovité krystaly. Tabulky a sloupečky slíd mívají šestiboký tvar (průřez). Slídy bývají průhledné, průsvitné až neprůhledné; na štěpných plochách jsou perleťově lesklé. Lupínky slíd bývají mikroskopicky drobné, popřípadě dosahují velikosti prvních milimetrů, na některých výskytech pegmatitů ovšem mohou krystaly slíd, konkrétně muskovitu a biotitu, dosahovat i velikosti až několika metrů. Vysokoškolský profesor František Čech při výkladu o slídách nikdy neopomněl vzpomenout, že největší ukázky slídy viděl na jisté lokalitě v Rusku: „Tři jsme seděli na ploše spodové muskovitu a popíjeli vodku“. V současnosti se ve vědecké mineralogické literatuře rozlišuje asi 40 druhů slíd, přičemž mezi nejvýznamnější patří:
Muskovit, tzv. „světlá slída“
KAl2(Si3Al)O10(OH, F2)
Muskovit je důležitým horninotvorným minerálem svorů, fylitů, rul, žul a pegmatitů. Běžně vzniká přeměnou jiných křemičitanů jako jsou cordierit, turmalíny, granáty, živce apod. Uvádí se, že muskovit se podílí průměrně 1,4 % na složení všech vyvřelých hornin s tím, že ve vulkanitech se vůbec nevyskytuje. Muskovit bývá bezbarvý, světle šedý, stříbřitý, světle zelený, hnědý, průsvitný až průhledný. Rozlišovány bývají některé variety muskovitu, jako je chromem nabohacený zelený fuchsit, jemnozrnný sericit vznikající hlavně přeměnou živců nebo jemnozrnný šedý a šedozelený pinit vznikající přeměnou cordieritu.
V ČR je známý výskyt pěkných až 30 cm velkých tabulek muskovitu v pegmatitu v Kříženci jjv. od Mariánských Lázní, kde byl dokonce v minulosti těžen. Až 5×3 m velké krystaly muskovitu o hmotnosti 85 tun byly nalezeny v pegmatitu ve slídovém dole Inikurti v Indii, až 1,5×1 m velké krystaly se vyskytly v pegmatitech v Custer County v Jižní Dakotě v USA, až 1,5 tuny těžké ukázky muskovitu byly nacházeny v pegmatitech na různých lokalitách na Sibiři v Rusku. Dnes se muskovit těží především na mnoha ložiscích v USA, Japonsku, Brazílii a Madagaskaru.
Illit, tzv. „hydromuskovit“
(K, H3O+)Al2(Si, Al)4O10(OH)2
Illit vzniká spolu s kaolinitem přeměnou hlinitokřemičitanů. Je bílý nebo různě světle zbarvený. Jeho mikroskopické šupinky jsou běžnou součástí jílů, jílovců, spraší, hlín a půd. Illit je obvykle extrémně jemnozrnný, jeho částice jsou menší než 0,001 mm, a často se vyskytuje ve směsi s jílovými minerály, takže je tradičně řazen i mezi jílové minerály.
Paragonit
NaAl2(Si3Al)OH10(OH, F)2
Paragonit je makroskopicky nerozlišitelný od muskovitu. Vyskytuje se zejména v některých fylitech a svorech.
Glaukonit
K<1(Fe3+, Al, Mg, Fe2+)2(Si, Al)4O10(OH)2
Glaukonit je zelený, modrozelený či žlutozelený, tvoří drobná nepravidelná až kulovitá zrnka v některých pískovcích, slínovcích a vápencích, je tedy na rozdíl od ostatních slíd minerálem vázaným na prostředí sedimentárních hornin. Stejně jako illit bývá někdy řazen mezi tzv. jílové minerály. V ČR je glaukonit důležitou složkou tzv. zelených pískovců a opuk křídového stáří v Praze a na Kladensku.
Biotit, tzv. „tmavá slída“
K(Mg, Fe2+)3(Si3Al)O10(OH, F)2
Biotit je černý, černohnědý, hnědý nebo i červenohnědý (tzv. rubelan). Je horninotvorným minerálem žul, gaber, syenitů, pegmatitů, rul, amfibolitů a mnoha dalších vyvřelých a přeměněných hornin. V literatuře se uvádí, že na složení vyvřelých hornin se biotit podílí průměrně 3,8 %, a to na složení jak plutonitů tak vulkanitů. Až přes 1 m2 velké tabule biotitu byly těženy v Uluguru Mts. v Tanzánii. Biotit je tzv. „hořečnatá slída“ stejně jako jemu velmi blízký flogopit, s nímž se v přírodě vzájemně mísí.
Flogopit, tzv. „tmavá slída“
KMg2+3(Si3Al)OH10(OH, F)2
Flogopit je obvykle bronzově hnědý, hnědočervený i žlutohnědý. Vyskytuje se v některých vulkanitech a jejich tufech, v metamorfovaných dolomitech a dolomitických vápencích a také v některých erlanech, serpentinitech a skarnech. V dole Lacy ve státě Ontario v Kanadě byly nalezeny až 10×5 m velké krystaly flogopitu, běžná velikost krystalových individuí je ovšem na tomto nalezišti 7 až 10 cm. Ve Sljudjance u Bajkalského jezera v Rusku dosahují krystaly flogopitu velikosti až 5 m.
V ČR lze nalézt pěkné ukázky flogopitu například v drobném lůmku na západním svahu bezejmenného kopečku při jižním okraji obce Bílinka zsz. od Lovosic, kde se hojně vyskytují tabulkovité a sloupečkovité šestiboké až 5 cm velké krystaly zarostlé ve zvětralém čediči. Slavný je výskyt v Heřmanově východně od Velkého Meziříčí, kde tvoří flogopit jádro pecek obalených vláknitým amfibolem (tzv. „heřmanovské koule“, dle vtipálků „heřmanovy koule“)
Lepidolit, lithná slída pegmatitů nabohacených lithiem
K(Li, Al)3(Si, Al)4O10(F, OH)2
Lepidolit je lithná slída růžové, fialové, zelené či stříbrošedé barvy. Jako lepidolit označujeme slídy, jež svým chemismem a stavbou tvoří přechody mezi tzv.
- polylithionitem K(Li2Al)(Si4O10)(F, OH)2 a
- trilithionitem K(Li1,5Al1,5)(Si3AlO10)(F, OH)2
Přírodní lepidolity jsou často svým složením něco mezi lepidolitem a muskovitem, běžné jsou v přírodě i různé další typy slíd přechodného složení, tj. slídy které jsou něco mezi lepidolitem a zinnwalditem či dalšími slídami. Lepidolity se vyskytují prakticky pouze v lithiem bohatých pegmatitech, v ČR například v lomu na vrchu Hradisko u Rožné jižně od Bystřice nad Pernštejnem, odkud byl lepidolit dokonce v roce 1792 poprvé vědecky popsán. V Rožné tvoří lepidolit až 0,5 m velká hnízda s růžovými lupeny velikosti do 3 cm. Pěkné výskyty lepidolitu známě též z Dobré Vody sv. od Velkého Meziříčí a Nové Vsi západně od Českých Budějovic.
Zinnwaldit (cinvaldit), lithná slída ložisek wolframu a cínu
K(Li, Fe2+, Al)3(Si3Al)O10(F, OH)2
Zinnwaldit je stříbřitě šedý, šedohnědý; vyskytuje se především na hydrotermálních křemenných žilách spjatých s greiseny či přímo v greisenech, u nás je například velmi hojný na cíno-wolframovém ložisku na Cínovci ssz. od Teplic, kde tvoří až 10 cm velké tabulky a úhledné drúzy dobře vyvinutých až 3 cm velkých krystalů. Z Cínovce byl zinnwaldit v roce 1845 poprvé vědecky popsán.
Využití slíd
V průmyslu mají slídy rozmanité praktické použití. Využívá se zejména jejich elektricky a tepelně izolačních vlastností a jejich chemické stálosti. Jemnozrnné slídy (muskovit, flogopit a biotit) slouží jako surovina pro výrobu elektrokeramiky a tepelně izolačních materiálů, speciálních cementů, omítek, střešních krytin, papíru, antioxidačních nátěrů, jako plnivo do barev, plastů atd.
Velké štěpné tabulky muskovitu se používají jako okénka ke kamnům, olejovým a plynovým lampám, jako elektrické izolátory a v optických přístrojích. Illit nebo jemnozrnný muskovit jsou běžnou součástí hrnčířských a cihlářských jílů, jílovců, spraší a hlín, jež se používají na výrobu cihel, tašek, trubek, dlaždic, kameniny apod. Lepidolit a zinnwaldit jsou využívány jako zdroj lithia, cesia a rubidia. Masivní pěkné ukázky lepidolitu občas slouží jako ozdobný kámen.
Další informace v literatuře
Weiss Z., Rieder M. (1995): Krystalochemie slíd a deformace jejich krystalových struktur. – Bulletin mineralogicko-petrologického oddělení Národního muzea v Praze 3, 195–205.
Zobrazit: